2leté dítě neposlouchá: tipy, popis
anonym, muž, 2 roky
Ahoj. Nikdy jsem se neobrátil na psychology, ale teď prostě nevím, kam se obrátit, možná mi poradíte. Naši rodinu tvoří 4 lidé, můj manžel a dva synové, nejmladšímu je 6 měsíců. Po narození druhého neprojevoval nejstarší na mladšího syna žárlivost ani vztek. Poté, co jsme 12 začali chodit do školky, bylo dítě jako vyměněné, neposlouchá, uráží brášku, na všechny tresty odpovídá divokým řevem a hysterií. Je neustále rozmarný a pláče, pokud se něco nedělá podle něj. Nechce odkládat hračky, a když je začnu uklízet, začne řvát, protože ví, že když hračky odložím, dám je na ulici. A doma pak musíte vše nechat tak, aby to dítě neznervózňovalo. Na otázku, kdo bude uklízet, odpovídá taťka, protože náš tatínek mu vše dovoluje, všechno za něj dělá a když mu vynadává, hned ho běží políbit a žádá omluvu za vyhubování. Já sama jsem učitelka a manželovi říkám, že dítě musíme vychovávat stejně, že když trestáme, tak společně, když chválíme, tak i společně. Ale kvůli chování mého manžela mě můj syn neposlouchá a jeho otec vůbec nevnímá, co mu říká. Výsledkem je spousta hysterie a slz. Můj syn se také začal v noci velmi často budit a plakat, jako by ho nikdo nedokázal utišit a nešel spát, dokud nevykřikl. Jsem přísná matka, snažím se něco povolit a něco zakázat, dítě není ochuzeno o pozornost. Táta mu ale všechno dovolí a on je využívá. Nevím, co mám dělat, manžel mi zakazuje vychovávat dítě, protože si myslím, že je věrné, nechci, aby můj syn vyrostl jako plačtivý. Synové mých přátel se s malým šokem zvednou a jdou dál a náš se rozzuří a manžel se rozběhne a začne ho litovat. Nevím, co mám dělat, můj syn se mění od pohledu , byl jiný, měkký a trochu rozmazlený, nedá se říct, že dělá všechno, ale teď dělá naopak všechno, stalo se to buď kvůli školce, nebo výchovou mého muže. Možná můžete něco doporučit. Předem děkuji za odpověď.
Odpovídá Olga Sergeevna Poddyakova
psycholog, psychoterapeut
Ahoj. Pozorně jsem si přečetl váš dopis. Chápu vaši starost o vašeho syna a to, že vyrůstá jako neposlušný. Chci vám říct, že kolem 3 let prožívá každé dítě 3letou krizi. Tato osobní krize se projevuje tím, že dítě projevuje negativismus (to znamená, že říká „ne“ všem návrhům rodičů), je vrtošivé, neustále se snaží trvat na svém atd. Pokud chcete, můžete si o této krizi přečíst podrobněji. Hlavní význam této krize pro osobní rozvoj dítěte spočívá v tom, že se učí cílevědomosti. A to je velmi důležitá fáze ve vývoji osobnosti dítěte. Zpravidla je 3letá krize zkouškou pro rodiče. Je jen jedna věc, která je povzbudivá – ve věku 4 let se takové chování dítěte zpravidla mění k lepšímu. To je první věc. Za druhé, máte naprostou pravdu, že jediná výchovná strategie mezi mámou a tátou dítěti prospívá. Doporučila bych Vám proto zkusit se s manželem dohodnout na společných požadavcích. Pokud je to obtížné, doporučila bych Vám s manželem vyhledat osobní konzultaci s psychologem, aby se vytvořil společný přístup k výchově dětí. A za třetí, chápu vaši touhu být na syna přísná, vaše snahy trvat na tom, aby si dítě samo odložilo hračky a podobně. Píšete: „Nechce odkládat hračky, a když je začnu uklízet, začne křičet, protože ví, že když hračky odložím, dám je na ulici.“ Taková přísná opatření pro výchovu malého dítěte se zpravidla ukazují jako neúčinná: rozvíjejí v dítěti spíše strach z dospělých než touhu spolupracovat s dospělými. Pro výchovu malého dítěte se ukazuje jako mnohem efektivnější hravá forma spolupráce: když rodič dítěti něco nabídne formou hry (například „uložení hraček do postele“ – dítě řekne „dobrou noc“ “ ke každé hračce a uloží ji do „uspání“ v krabici). Pro prezentaci tohoto úkolu můžete vymyslet různé herní formy. Tento přístup k výchově dítěte je nejoptimálnější pro harmonický rozvoj osobnosti dítěte.
Konzultace s psychoterapeutem na téma „Můj 2letý a 7měsíční syn vůbec neposlouchá“ má pouze informativní charakter. Na základě výsledků obdržené konzultace se prosím poraďte s lékařem, včetně zjištění možných kontraindikací.
Odpověď zveřejněna 28. června 2014