Co teď lidé nejvíce potřebují?

– Při pozorování života athonitských mnichů si nelze nevšimnout jedné vlastnosti, která je všechny spojuje. Jednoduchost. Jednoduchost v každodenním životě a konverzaci, klidné myšlení a odměřené jednání. To vše, chtě nechtě, navozuje mír a mír.

Když se na ně podíváte, pochopíte, že nejlepší na lidech je samozřejmě jednoduchost.

Na Athosu je vše prostoupeno jednoduchostí a nekomplikovaností. To je takový kontrast k našemu normálnímu životu.

Jsme naplněni množstvím předsudků, různých zakřivení, složitostí a arogance. Přestáváme si všímat jednoduchých, vynikajících věcí, které máme pod nohama, a naplňujeme život skutečným smyslem a radostí.

Nemluvíme o tak úžasných věcech, jako je řekněme déšť nebo sběr hub a lesních plodů, protože tato témata považujeme za třetiřadou. Za hodné považujeme pouze srozumitelné konverzace o politice či geopolitice, nejrůznější analýzy a další novinky, které do našich životů často vnášejí jen úzkost.

Absence jednoduchých a nenáročných věcí nás připravuje o vše skutečné, a tedy život potvrzující, kreativní: utíkáme před přírodou, před jednoduchým jídlem, před jednoduchými lidmi a jednoduchými vztahy, vytrvale komplikujeme životy sobě i svým blízkým.

Vědomě ze sebe vynucujeme jednoduchost, ačkoli právě v ní tkví zrnko naší originality a pravdivosti.

Hledáme Boha v něčem velkém a grandiózním, čekáme na znamení od Něj a znamení v podobě hromu a blesku, vidíme Jeho vůli v řevu živlů, v největších událostech.

A On se nám jednou nepostřehnutelně a tiše zjeví v důvěřivém úsměvu dítěte nebo v omluvném pohledu bezmocného starce, v lehkém nárazu větru nebo v pronikavém zvuku ticha, který na okamžik zaplní prostor. Zjeví se nám v celé své prostotě.

Podvědomě všichni hledáme jednoduchost, protože je v souladu se svědomím, protože je zosobněním pravdy. Není přikrášlená a neskrývaná, nepředstíraná a nepokrytecká, je tím, kým je. A v tom je její síla. Snažíme se o to a zároveň se tomu bráníme. Náš strach nás omezuje a naznačuje, že když se zjednodušíme, ztratíme respekt a postavení a způsobíme posměch ostatních. Ale to není pravda. Jednoduchost očišťuje srdce od slupek a nepravostí, činí je čistým, schopným vidět Boha: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha“ (Matouš 5:8).

Věřící se jistě uchýlí k hledání jednoduchosti a uvědomí si, že toto je přesně ta úzká brána, o které mluvil Pán. Takový člověk není nakloněn prosadit se mezi ostatními lidmi, protože všechny jeho úspěchy jsou otřeseny o dokonalost Nejdokonalejšího Boha a nestávají se ničím – kouřem a prachem. Vztahuje se k Němu, ale uvědomuje si, že se k Němu nikdy nedostane. A to je vystřízlivění, pokořování a vše zjednodušuje. Úspěchy jsou dány Bohu, všechny zásluhy jsou Jeho.

Lidé, kteří ještě nepřišli k Bohu, o tak vysokém referenčním bodě nevědí a raději srovnávají svůj život s životy a činy druhých, vědomě v nich hledají nevýhody a chyby, prosazují se tak, a tím komplikují svět a vztahy .

Na Athosu je vše extrémně jednoduché. A každý i letmý rozhovor s athonitským mnichem naplňuje duši lehkostí a radostí. Je to jako byste shodili sto závaží.

Pocit lehkosti vás neopustí po celou dobu pobytu na Svaté Hoře. A na nějakou dobu se po příjezdu domů v duchu vracíte k tomu, co jste tam viděli a slyšeli: prostý způsob života obyvatel Athonitů, jednoduchá, ale hluboká slova, která vám odhalí to, co jste měli sami dávno tušit, klid a Všude vládne harmonie, absence jakékoliv složitosti a bombastosti.

Jednoduchost je jako závan čerstvého vzduchu.

Všichni máme o co usilovat, kde růst. Hlavní věc je, že všechny naše touhy a činy se staly živým svědectvím o přítomnosti Krista v našich životech, naším osobním evangeliem.

A Boží prostota v tom pomáhá, pomáhá nám vidět zlo především v nás samých a zabíjet je pro své bližní, abychom se nestali jeho distributorem a strážcem.

Jednoduchost nás zachraňuje před duševním chaosem, dává vše do pořádku a jasně rozlišuje mezi dobrem a zlem v našich srdcích. Musíme o to neustále usilovat, neustále tímto směrem pracovat bez ohledu na těžkou dobu, ve které údajně žijeme, a těžkou situaci.

„Špatné časy, těžké časy – to je to, co se lidé nikdy neunaví opakovat. Ale začněme sami dobře žít a časy budou dobré. My jsme doba. Jak jsme my, takové jsou časy,“ moudře tvrdil svatý Augustin.

Pravda má vždy jednoduché řeči.