Proč se tak melounová buchta jmenuje?

Vybavení: Hudební a zvukový design, křížovka na téma „Meloun“, magnetická tabule, obrázky rozřezané na dílky (5 dílků podle počtu týmů), tabulky pro každý tým.

Průběh lekce

U. Ahoj milí kluci! Dnes máme ve škole neobvyklé setkání. Je věnována jednomu z vašich oblíbených lahůdek. Poslechněte si hádanku:

Chlapec má kulaté bříško,
Pruhované legíny,
Pruhovaná bunda
A nahoře je háček

Vypadá to hodně jako balón,
Pouze zcela neposlušný vánku,
Hladký, těžký, ležící na zahradní posteli,
Svázaný provazem – neuteče.

D. Meloun .

U. Nyní si poslechněte, co je známo o tomto melounu, který je nám všem tak známý.

Vodní melouny patří do čeledi dýňových, i když svou strukturou připomínají bobule, uvnitř je ukryto mnoho semen. Tučný meloun se k nám dostal z Afriky, kde jsou plané plody této rostliny oblíbenou pochoutkou nosorožců, slonů a dalších zvířat.

Během období dešťů jsou velké oblasti pouště Kalahari pokryty smaragdově zelenými melounovými liánami, které se plazí po zemi.

Šťavnaté plody se pro zvířata a cestovatele stávají téměř jediným zdrojem vláhy.

Meloun se rozhodl svěřit distribuci semen nejen zvířatům! Malé kulaté plody divokého melounu, když jsou zralé, se válejí po poušti, praskají a rozhazují semena a zalévají je vlastní šťávou!

A začali pěstovat meloun ve starověkém Egyptě, odtud se tato kultura přesunula do Malé Asie a Střední Asie a v 19. století ji křižáci přivezli do Evropy. Tak se meloun dostal do Astrachaně v 19. století.

Astrachaňské melouny jsou podle odborníků nejchutnější v Rusku!

Pěstují se na poli zvaném Bakhcha! A meloun dostal své jméno od slova „Harbuza“, což v překladu z íránštiny znamená „Okurka velikosti osla“! Meloun obsahuje obrovské množství vitamínů: A, B, C, pektin, kyselinu listovou, železo, mangan, hořečnaté soli a samozřejmě cukr. Proto je meloun nejen chutným a sladkým ovocem přírody, ale také velmi zdravým!

Nyní zkontrolujeme, jak jste byli pozorní, když jste poslouchali můj příběh o melounu. Připravil jsem pro vás neobvyklý úkol: křížovku. Slovo křížovka v angličtině znamená „průnik“ a „slovo“. Pokud uhodnete moje úkoly, tak v prostřední řadě dostanete slovo, které po vyluštění celé křížovky všichni poznáme!

1. Jmenujte mi africkou zemi, rodiště vodního melounu. (Afrika)
2. Jak se jmenuje místo, kde běžně prodávají nejen vodní melouny, ale i další plody přírody? Moucha Tsokotukha tam šla, ale ne pro meloun. (Bazar)
3. Pamatujete si název pole, kde se pěstují vodní melouny? (Meloun)
4. Řekni mi, jaká je největší bobule? (Vodní meloun)
5. Nyní si zapamatujte jméno zvířete, které miluje jíst meloun. Na nose mu vyrostlo to, co má na hlavě třeba býk. (Nosorožec)
6. Nejtěžší otázka: jak se jmenuje poušť, kde se narodil meloun. (kalahari)
7. Vzpomenete si, kdo přivezl meloun do Evropy? (křižáci)

úžasné! Jací jste skvělí kamarádi! Tak složitou křížovku dokážou vyřešit jen pozorní kluci!

Nyní se podívejme, u jakého slova jsme skončili?

D. VODNÍ MELOUN! (jednohlasně)

U. Právo! Přesně tak se jmenuje naše dovolená!

A nyní poprosím všechny třídy, aby přišly k našim speciálně připraveným stolům. Každý tým ode mě dostane obálku se sadou obrázků. Vaším úkolem je poskládat všechny dílky dohromady a vytvořit tak celý obrázek!

. Hraje lehká hudba, děti dělají obrázky.

Až budou připraveny, týmy podají zprávu o svých úspěších!

U. Koho jste dostali?

D. Nosorožec!

U. Proč myslíš, že to byl on?

D. Protože nosorožec miluje jíst meloun!

U. Dobře! Dobrá práce!

U. Co se stalo klukům z 1. třídy a proč?

D. Slon, protože také miluje meloun!

U. O čem nám budou vyprávět žáci druhého stupně?

D. Máme Afriku – to je rodiště vodního melounu!

U. Překrásně!

O čem referuje 3. třída?

D. Skončili jsme u krajiny zobrazující zeleninu z čeledi dýňových vč. vodní meloun! To je přesně to, o čem jsme dnes mluvili!

U. Dobrá práce! Perfektní!

A nyní vám nejmladší členové našeho týmu prozradí, co na svém obrázku viděli a proč?

D. Tady jsou nakreslené děti! A všechny děti milují meloun!!

U. Jaký jsi skvělý chlap! Dnes jste byli velmi pozorní, zaujatí a disciplinovaní! Chci vás všechny potěšit: touto nádhernou notou končíme naši dovolenou, nyní půjdeme všichni společně do jídelny, kde ochutnáme meloun.

ARBUZOV RAM – OH ANO RAM!
V předvečer Kurbana Bayrama jsou myšlenky věřících i nevěřících výlučně o tom, kde sehnat jehně na svátek, zvláště když se to na vedlejší farmě nedodržuje kvůli nedostatku vedlejšího chovu. Obecně platí, že měšťané se lopotí a hledají ovce. Ale nevědí, že v naší oblasti jsou celé vesnice, ve kterých, soudě podle jejich jmen, jsou zvířata, která hledáme, viditelná a neviditelná. A vydali jsme se na místa vyznačená na mapě. Nejprve jsme narazili na Červeného berana, ale ignorovali ho, protože před námi čekal ještě další červený, ne-li šarlatový – Arbuzov Beran – musíte souhlasit, pokrm z takových surovin udělá dojem na každého gurmána.

RRAM NEBO HUSY?
Arbuzov Baran nás přivítal podzimní zachmuřeností. Na ulici nebyl vidět ani jeden Baranovo a dokonce ani jediná ovce – byla zima. Jen husy procházely po dešti mokrou vesnicí a naštvaně syčely na cizince. Opravdu, nebuďte jako Pánikovský! Navíc jsme nepřišli pro husy.

JMENUJI SE BARAN
Zaklepali jsme na nejbližší dům. Otevřela nám žena, která do chladného podzimu vypustila horkou vůni zelných koláčů. Velmi ji překvapilo, že lidé z města nevědí, proč se Arbuzov Ram říká Arbuzov Ram.
“To je takový chemik,” řekla, “Arbuzov.” Je odtud. Žijete v Kazani – nevíte? No, dáš! A Baran – no, tak se jmenuje.
Akademik má samozřejmě dobré jméno, pomysleli jsme si a snažili se vybavit si chemické detaily z našeho vzdáleného školního života pod mizejícím zelím. Ale nemohli si vzpomenout, jak se akademik Arbuzov jmenoval. Ale kdyby mu říkali tak nelidské jméno, sotva by to bylo zapomenuto.

TŘI RRAMS
Situaci objasnil strýc Misha, který se za tímto účelem konkrétně dostal ze svého Žiguli a dokonce nařídil své ženě, aby našla v domě – ve skříni pod novinami – starou fotografii z roku 1905, kterou zdědil jeden z nejstarších obyvatelé Arbuzov Baran:
— Arbuzov byl zde statkářem. A jmenoval se. Jmenoval se. Nějaké neruské jméno.
– Ram? – zeptali jsme se opatrně.
– Ne. Baran je naše vesnice – zkráceně Arbaran. Je tu také Kyrbaran (Red Ram nebo Pokřtěný tomu říkáme) a Nikbaran – Nikolaev Ram, což znamená, že je támhle, přes most. Máme tady tři berany. Jméno tohoto majitele pozemku můžete vidět na hřbitově, na hrobě, je tam napsáno. Nějaké německé jméno.

VÝLET
Všichni šli na hřbitov, naštěstí to bylo co by kamenem dohodil. Cestou nám strýček Míša mával rukama a ukazoval nám neexistující památky:
– Tady byl kostel. Zde stával statkářský statek. A tady je jeho bratr – Arbuzovův statek. Ale tady byla všechna voda, jezero nás oddělilo od Nikbaranu – teď už všechno vyschlo. Včera nám poprvé pršelo od jara. Přesněji od loňského podzimu, pokud nepočítáte sníh. Brambory jsou velikosti hrášku, zasadili jsme dva pytle a dva vykopali. Je tam základní škola – letos není otevřena, protože tam nejsou děti. Minulý rok tam byli tři lidé, kteří studovali. JZD je nyní v Nikbaran. I když jsou naše vesnice propojeny, stále se nedá dojít čtyři kilometry tam a čtyři kilometry zpět. A platí tam haléře: od 800 do 3000 XNUMX rublů. Takže lidé utíkají.
Exkurzi doplnil o podrobnosti syn strýce Mishy, ​​Jurij, který sem přijel na dva dny na dovolenou z Kazaně:
– Támhle se od té doby tak říkalo Nikolajevskému lesu, támhle – Ermiškinský les. Carovi nevolníci žili v Nikolaev Baran, byli odvedeni do armády. A v Arbaran byli rolníci vlastníky půdy – nebyli odvedeni. A vůbec, lidé o našem statkáři mluvili velmi dobře a měli ho rádi.

ERMININGELD
Na hřbitově jsme hned spatřili velký dřevěný kříž, na kterém jsme nakonec přečetli jméno statkáře Arbuzova – Erminingelda Vladimiroviče (1855-1924).
“Bylo to teprve před pěti lety, kdy byl tento hrob obnoven,” řekl strýc Misha. “Teta Nadya byla ta, kdo toho všeho dosáhl – plot a kříž byly postaveny díky ní.”
Po návštěvě hřbitova jsme se kromě tety Nadyi dozvěděli o další aktivistce Arbuzova Barana – Světlaně Ivanovně Emeljanové, která, ač nyní žije v Samaře, nezapomíná na svou rodnou vesnici – píše o ní historickou knihu. V poslední době jsme měli štěstí na spisovatele velebící svou malou vlast.

HISTORIE ARBUZOVA ÚTAMI ARBUZOVSKÉHO CHEMIKA
Světlaně Vladimirovně jsme zavolali později. Přestože byla vystudovaná chemička (což není překvapivé, protože se narodila v domovině velkého chemika), ovládala velmi dobře historické informace. Od roku 1713 sledovala život rodu Arbuzovů. Jejich předkové převedli panství pouze na členy své rodiny: z otce na syna. Před revolucí žilo v Arbuzném Baranu šest arbuzovských statkářů: tři bratři a tři sestry. Jeden z bratrů, Vasilij Vladimirovič, byl generál. Sestry se provdaly, začaly mít zcela nemelounová, ale i velmi světlá příjmení: Vasilková, Klykova, Troitskaja a rozprchly se, některé do Moskvy, některé do Iževska. Po revoluci zůstal v Arbuzném Baranu jen jeden Erminingeld.

RAM – BARANKA – BARANJARY
Světlana Vladimirovna také podala vysvětlení druhé složky v názvu vesnice. Slovo Baran pochází z názvu řeky, které se také kdysi říkalo Baran, ale nyní se jmenuje jednoduše Baranka. Původ názvu řeky pochází ze jména turkicky mluvících lidí – Baranjarů – kteří tuto oblast obývali v 10. století.

JAK SE TAM DOSTANETE:
Velmi jednoduché. Cesta na Arbuzov Baran není dlouhá ani složitá. Musíte jet směrem na Bilyarsk až ke stejnojmennému znamení. Jen 145 kilometrů. Na cestě vám doporučujeme věnovat pozornost vánočním stromkům stojícím podél silnice – jsou žluté.

KDE SE UBYTOVAT:
Bydleli jsme na mnoha místech, ale nejvíce se nám líbilo místo Pjotra Sergejeviče Emeljanova. Má teplo, novou barevnou televizi a skvělé jídlo.

ARBARANOVY SNY
Skupina aktivních soudruhů Arbaranovských je v současnosti znepokojena tím, že na území zbořeném v roce 1977 kostela Nejsvětější Trojice jsou pohřbeni kněží, předkové statkářů Arbuzovů, zejména děd akademika Arbuzova Vladimír Efgrafovič (1800-1864), je tam pohřben. Nyní se zde pase dobytek. Obyvatelé Aruzova Baran by na tomto místě rádi postavili kapli na památku svých vzdálených a slavných spoluobčanů. Poslanci dokonce připravili odpovídající dopis.

AKADEMICKÉ VZPOMÍNKY:
Alexander Arbuzov se narodil ve vesnici Arbuzov Baran, okres Spassky (nyní okres Alekseevsky) 12. září 1877 v rodině malého statkáře Ermingelda Vladimiroviče. Narozen po nevolnické reformě v roce 1861.
„Mé dětství prošlo v odlehlé vesnici,“ vzpomínal Alexander Erminingeldovich. – Vesnice je krásně umístěna na vysokém břehu řeky. Malé, náhodně roztroušené domy jsou pokryty došky. Pouze jedna ulice se dala nazvat ulicí. Od jara byla pokryta zelenou trávou jako sametový koberec a uprostřed se vinula šedá prašná cesta. Jak si teď vzpomínám, náš malý, prkenný dům se třemi maličkými místnostmi. V zimě. byla zima a pamatuji si, jak jsme se se sestrou často zahřívaly u kamen, kde. dřevo žhavě hořelo. Po večerech jsme při světle petrolejky nebo svíček dlouho prohlíželi obrázky z časopisu Niva. Naučil jsem se číst prohlížením obrázků v Nivě. počítat . Také jsem se učil bez speciálního vybavení. Moje matka byla učitelkou. Moje matka psala velmi krásně a já se ji snažil napodobovat. Můj otec mě učil. ústní počítání a to zdaleka ne pravidelně. (Erminingeld Vladimirovič věděl, jak ve své mysli provádět nejsložitější aritmetické výpočty. – Autor).
Bylo mi osm let a rozhodli se, že mě pošlou do naší tříleté venkovské školy. Ve škole jsem se rychle seznámil se všemi kluky, bylo jich více než padesát, a brzy jsem se naučil všechny školní hry a žerty.“
V červnu 1886 ho Alexanderův otec vzal do sousední Butlerovky, kde se setkal s velkým chemikem. A 5. srpna zemřel Alexander Michajlovič Butlerov. Později A.E. Arbuzov na tuto skutečnost pohlížel jako na symbolické předání štafety zakladatelem a šéfem KHS Butlerovem, budoucím šéfem kazaňských chemiků.

© Copyright: Tatyana Chelysheva, 2014
Osvědčení o zveřejnění č. 214022101308

Tvoje dobrodružství se mi líbilo, Taťano. Zajímavě napsané. Prezentovat nenápadně, ale zaujmout. Vždy je zajímavé, když se příběhy různých národů protnou. Turci mají jméno Amankeldy (vrátil se zdravý). Aman je zdravá, Keldy se vrátila nebo přišla. Možná má Erminingeld na mysli něco podobného. Arbaran, Kyrbaran a samotné slovo vodní meloun je turkického původu.
Děkuju! zajímalo mě to.
Šťastný den vítězství!

Jsem rád, že se ti to líbilo) Veselé svátky! Vítězství na všech frontách!